krbová-kamna

Jak správně topit dřevem

návod pro správné topení pro uživatele krbů, krbových kamen a dalších spotřebičů na dřevo

čistý komín, klidné spaní

Od nepaměti lidé vyhřívali domy dřevem. Dřevo bylo nejčastějším a nejlevnějším palivem zejména pro venkovské domácnosti. A přestože mnohé z nich nahradily na přelomu století staré pece a kotle na dřevo za pohodlnější a dotované plynové nebo elektrické topné systémy, v posledních letech se znovu vracejí k topení dřevem.

Tento vývoj je nasnadě – rostou ceny dovážených paliv a energie a zhoršující se ekonomická situace nutí lidi snižovat vlastní provozní náklady. Ohřev dřeva je levný, i když méně komfortní ve srovnání s topením plynem nebo elektřinou.

Ale většina lidí, kteří topí dřevem, by mohla dosáhnout stejnou tepelnou pohodu s mnohem menší spotřebou dřeva, a tím i výrazně menšími náklady, časem a prací spojenou s přípravou paliva a topením. Ve stejných domech, kde žijí (bez zateplování a výměny oken nebo dveří) a ve stejných kamnech, krbech a kotlech.

Chce to však znát základní pravidla správného vytápění. Většina uživatelů, jejichž každodenní povinností je vytápění obydlí, bez váhání zvedne ruku na otázku, kdo umí správně topit. Ale zadehtované komíny a topeniště a zejména obrovské zásoby palivového dřeva u většiny rodinných domů, používajících dřevo jako zdroj tepla, svědčí o opaku.

Palivové dřevo bylo až do nedávné doby k dispozici všem, kteří to potřebovali. Lidé nebyli finančně nuceni uvažovat o jeho účinném spalování a při topení postupovali intuitivně – vždy, když plamen v peci zeslábl, přikládali. A tak, i přesto, že se v domě topilo dřevem po mnoho generací, většina lidí se nenaučila správně topit.

Jak správně topit dřevem

CO JE SPALOVÁNÍ?

Spalování je prudká chemická reakce, při které se ze dřeva uvolňuje teplo a světlo. Vzniká a trvá za určitých podmínek: aby dřevo hořelo, musí dosáhnout teploty vznícení a musí mít dostatek kyslíku ze vzduchu. Nejvíce viditelným projevem hoření je plamen. Jedná se o sloupec hořících, zejména plynných látek nad povrchem dřeva, které se působením teploty ze dřeva uvolňují. Když tyto plyny vyhoří, dřevo hoří bez plamene pouze na povrchu.

TŘI FÁZE SPALOVÁNÍ DŘEVA

Dřevo nehoří stále stejně. Je důležité to vědět a využívat při topení, protože podle toho, ve které fázi se proces spalování nachází, je nutné regulovat množství přiváděného čerstvého vzduchu do topeniště a odtok spalin do komína. Pokud tento proces probíhá živelně, není maximum energie uložené ve dřevě přeměněno na teplo (zůstane tedy zbytečně mnoho odpadu a ještě je přitom znečistěné topeniště, kouřovody a komín) nebo vám naopak značná část tepla unikne komínem ven.

FÁZE 1: DŘEVO SE ZAPALUJE, PRASKÁ, TVOŘÍ SE V NĚM TRHLINY A VODA V NĚM OBSAŽENÁ VŘE A ODPAŘUJE SE.

V této fázi oheň vyžaduje maximální dodávku čerstvého vzduchu. Plamen je tmavě žlutý. Vzhledem k rostoucí teplotě se zbytková voda vyvaří mimo dřevo a vstoupí do komína spolu se spalinami. Pro správné hoření je třeba dosáhnout dostatečného nahřání topeniště i komína a aby teplota spalin v komíně přesáhla 60 °C – to zajistíte naplno otevřenou komínovou klapkou při zatápění. Při nižší teplotě spalin by spaliny kondenzovaly v komíně, komín by „netáhnul“ a na jeho stěnách by se usazoval nebezpečný černý dehet.

DŘEVO SE ZAPALUJE, PRASKÁ, TVOŘÍ SE V NĚM TRHLINY A VODA V NĚM OBSAŽENÁ VŘE A ODPAŘUJE SE.

FÁZE 2: ROZKLAD DŘEVA – ZPLYŇOVÁNÍ

Již od 150 °C se ze dřeva začínají uvolňovat těkavé hořlaviny. Čím vyšší je teplota v topeništi, tím více hořlavých plynů se ze dřeva uvolní a tím je účinnost spalování vyšší. Těkavé hořlaviny tvoří 80 až 85% dřevní hmoty a spolu s přiváděným vzduchem hoří svítivým plamenem nad tuhou složkou dřeva. Vaším cílem je dosáhnout, aby byly všechny uvolněné hořlavé látky dokonale spáleny. Optimální teplota pro rozklad dřeva začíná na 280 °C. Při nižších teplotách spalování se vytvářejí látky, které jsou zdraví velmi škodlivé a poškozují korozí vnitřek kamen nebo kotle. Při teplotě nad 700 °C se ze dřeva uvolňuje a spaluje dřevoplyn (směs oxidu uhelnatého a vodíku s vysokou výhřevností). Pokud je v krbové vložce nebo kotli sekundární přívod vzduchu a dá se samostatně ovládat, můžete v této fázi zcela uzavřít přívod vzduchu pod rošt (primární přívod vzduchu). Přívod sekundárního vzduchu však musí zůstat zcela otevřený, jinak dřevo neprohoří dostatečně a jeho celková energie nebude použita. Dehet, ale také zčernalé topeniště nebo sklo jsou jen důkazem nekvalitního a málo účinného spalování. Jednoduše řečeno, spálíte více dřeva a z něj získáte méně tepla.

ROZKLAD DŘEVA - ZPLYŇOVÁNÍ

FÁZE 3: DŘEVO SHOŘELO NA UHLÍKY, ZE KTERÉHO TEPLO SÁLÁ BEZ VIDITELNÉHO PLAMENE

Dohořívá tvrdé dřevo – dřevo se přeměnilo na hromádku uhlíků bez plamene. Pokud již v topeništi nejsou žádné plameny, tak v této fázi můžete naplno zavřít všechny přívody vzduchu do topeniště i uzavřít škrtící komínovou klapku. Od nepaměti lidé vyhřívali domy dřevem. Dřevo bylo nejčastějším a nejlevnějším palivem zejména pro venkovské domácnosti. A přestože mnohé z nich nahradily na přelomu století staré pece a kotle na dřevo za pohodlnější a dotované plynové nebo elektrické topné systémy, v posledních letech se znovu vracejí k topení dřevem. Tento vývoj je nasnadě – rostou ceny dovážených paliv a energie a zhoršující se ekonomická situace nutí lidi snižovat vlastní provozní náklady. Ohřev dřeva je levný, i když méně komfortní ve srovnání s topením plynem nebo elektřinou. Ale většina lidí, kteří topí dřevem, by mohla dosáhnout stejnou tepelnou pohodu s mnohem menší spotřebou dřeva, a tím i výrazně menšími náklady, časem a prací spojenou s přípravou paliva a topením. Ve stejných domech, kde žijí (bez zateplování a výměny oken nebo dveří) a ve stejných kamnech, krbech a kotlech. Chce to však znát základní pravidla správného vytápění. Většina uživatelů, jejichž každodenní povinností je vytápění obydlí, bez váhání zvedne ruku na otázku, kdo umí správně topit. Ale zadehtované komíny a topeniště a zejména obrovské zásoby palivového dřeva u většiny rodinných domů, používajících dřevo jako zdroj tepla, svědčí o opaku. Palivové dřevo bylo až do nedávné doby k dispozici všem, kteří to potřebovali. Lidé nebyli finančně nuceni uvažovat o jeho účinném spalování a při topení postupovali intuitivně – vždy, když plamen v peci zeslábl, přikládali. A tak, i přesto, že se v domě topilo dřevem po mnoho generací, většina lidí se nenaučila správně topit.

ZÁSADY SPRÁVNÉHO TOPENÍ KOMÍNOVÉ SYSTÉMY

Ve dřevě je vázáno velké množství energie – záleží jen na vás, kolik energie z něj využijete a kolik ztratíte. Kromě toho má způsob vytápění rozhodující vliv na účinnost a životnost pece. Správné topení je třeba se naučit. Není to nic složitého, ale třeba znát několik důležitých zásad a dodržovat je. Odměnou vám bude mnohem méně práce a výdajů a mnohem více tepla a pohody. Jako uživatel krbu (krbové vložky, kamen nebo pece) můžete při topení ovlivňovat v zásadě dva rozhodující parametry spalovacího procesu: kvalitu paliva (druh, vlhkost a velikost dřeva) a režim přívodu vzduchu. Ostatní důležité parametry (tvar a rozměry topeniště, kouřovodů a kvalita konstrukčních prvků spotřebiče) jsou dané výrobcem nebo kamnářským mistrem a vy je neovlivníte. Jelikož i požadavky na kvalitu palivového dřeva jsou jasné a dány už předtím, než začnete topit, nejdůležitější a nejjednodušší předpoklad správného hoření a optimálního výkonu, frekvence přikládání a produkce škodlivin v krbu nebo kamnech je správná regulace spalovacího procesu v topeništi řízením dodávky vzduchu potřebného pro spalování. V moderních kotlích, ale už i v moderních krbech či kamnech je možné tuto regulaci automatizovat s pomocí elektroniky. Ve většině případů je však dosud stále nutné regulovat přívod vzduchu k hoření ručně.

1. TOPTE POUZE KVALITNÍM SUCHÝM DŘEVEM

Nejdůležitější parametr palivového dřeva je jeho vlhkost. Čerstvě vytěžené dřevo obsahuje 50 – 60% vody. Čím více vody dřevo obsahuje, tím více energie při hoření je potřebné k jejímu odpaření a tím méně energie se přemění na využitelné teplo. Vysušené dřevo je ve srovnání s čerstvým několikrát výhřevnější.
Na topení je třeba používat dřevo s obsahem vody pod 20 procent. To v praxi znamená, že dřevo by mělo před spálením schnout asi dva roky, ideálně volně ložené a provětrávané venku a zakryté proti dešti a sněhu pouze shora.

Výhřevnost různých druhů tvrdého i měkkého dřeva je přibližně stejná (asi 14,4 MJ / kg při vlhkosti 20 procent – to odpovídá asi 4 kWh / kg). Rozdíl mezi tvrdým dřevem a měkkým dřevem je v jeho hustotě, která ovlivňuje zejména objem dávky vkládané do topeniště. Měkké dřevo je méně husté, a proto je ho potřeba objemově více, než tvrdé dřevo. Měkké dřevo navíc mnohem rychleji shoří. To může nabádat k častějšímu přikládání, což není správné. Proto si nejprve odvažte dávku paliva specifikované výrobcem a tuto dávku používejte příště.

Výběr palivového dřeva závisí na zdroji tepla a na účelu vytápění. Například jehličnany s vysokým obsahem pryskyřic nejsou vhodné pro otevřené krby, protože ohrožují interiér velkým úletem jisker. Na roztápění je měkké dřevo vhodnější než tvrdé.

 
  Palivo Vlhkost Čistá výhřevnost
% Mj/kg kWh/kg
Čerstvě vytěžené dřevo přímo z lesa 60 5,76 1,60
Nedávno vytěžené dřevo 50 7,92 2,20
Zbytky po těžbě, štěpka z pily atd. 40 10,44 2,90
Dřevo sušené jeden rok venku, odpadní dřevo 30 12,24 3,40
Dřevo sušené venku po dva roky 20 14,40 4,00
Pelety 9 16,92 4,70
Sušina 0 18,72 5,20
&nbsp

Příklad: Správná dávka pro krbovou vložku se jmenovitým příkonem 12 kW (tu definuje výrobce) a 70% účinností je 4,3 kg. Takže pokud chcete do vytápěného prostoru dodat 12 kW tepelného výkonu, musíte každou hodinu přidat a spálit 4,3 kg paliva.

Na rozdíl od toho, kachlová pec s hodinovým výkonem topeniště 4 kW a účinností spalování 80 procent spotřebuje jen jednu 15 kg dávku paliva za 12 hodin. Celkový výkon takové pece je však mnohem větší než výše zmiňované krbové vložky – až 48 kW. Vytvářené teplo je uloženo v akumulačním jádru pece a postupně se přenáší do prostoru po dobu 12 hodin průchodem sáláním přes plášť.

I účinnost akumulační pece (a tím i množství tepla získaného ze stejného množství dřeva) je vyšší, protože v jejím topeništi je dosaženo vyšší spalovací teploty, která se uloží do akumulačního šamotového jádra. Do komína uniká z této akumulační pece méně tepla než z krbu.

Netopte natíraným, impregnovaným dřevem ani dřevotřískou, neboť jejich zplodiny poškozují životní prostředí i topeniště, kouřovody a komíny, jsou jedovaté a popel z nich nebudete moci použít v zahradách jako hnojivo! Při správném hoření a vlhkosti dřeva zůstává topeniště nezačouzené a unikající kouř z komína není téměř vůbec vidět. To je také dobrý a jednoduchý indikátor správného vytápění. Všude, kde uvidíte černý kouř z komína, se buď netopí správně, nebo není použito vhodné palivo.

PRO VYTÁPĚNÍ POUŽIJTE KVALITNÍ DŘEVO, NIKOLI ODPAD!

PRO VYTÁPĚNÍ POUŽIJTE KVALITNÍ DŘEVO, NIKOLI ODPAD!

2. JAK ZATÁPĚT

Při zakládání ohně se dřevo nejlépe rozhoří, když k němu vzduch proudí ze všech stran. Proto palivové dříví umístěte do topeniště tak, že na dva silnější špalky na bocích topeniště položíte napříč nasekaná polena o síle 10-12cm. Na ně přidejte asi 0,5 kg tenkých polínek nebo třísek (ideálně z měkkého dřeva) a vložte mezi ně pevný voskový podpalovač (dostupný ve specializovaných prodejnách). Papír používejte pro zatápění co nejméně, zůstává po něm mnoho popela. Od pevného podpalovače, který hoří déle než 5 minut, je mnohem snazší zapálit třísky a od nich pak polena.

Tato metoda roztápění se vám může zdát neobvyklá. Dřevo postupně odhořívá shora dolů, hoří déle, čistěji a komín se rychleji „nastartuje“.  Tato metoda ohně způsobuje mnohem méně kouře a emisí, než tradiční způsob zapalování (zdola papírem). Tento způsob je vhodný pro všechny druhy topidel na dřevo s horním vývodem kouře – krby, kamna, akumulační pece a sporáky.


Pozor:
 dbejte na to, aby dřevo netlelo, protože pak se vytváří nejvíce jedovatých zplodin a dřevo řádně neshoří.

RŮZNÉ ZPŮSOBY UMÍSŤOVÁNÍ DÁVKY PALIVA DO KRBU S ÚZKÝM, VYSOKÝM, ŠIROKÝM A HLUBOKÝM TOPENIŠTĚM.

3. JAK A KDY PŘIKLÁDAT

Životnost krbu, pece, sporáku nebo kotle závisí na dodržování dávek dřeva, stanovených výrobcem spotřebiče nebo kamnářským mistrem. Nejvíc stížností a škod vzniká právě kvůli přetápění vysokými dávkami dřeva. Optimální dávka dřeva musí být specifikována výrobcem nebo dodavatelem při předávání spotřebiče uživateli.

Hodinovou dávku dřeva pro krb lze přibližně odhadnout – stačí vydělit výrobcem stanovený jmenovitý výkon hodnotou 2,8 kWh (to je využitelná energie z 1 kg dřeva při účinnosti 70 procent). Hodinová dávka pro krb s jmenovitým výkonem 12 kW je 12/2,8 = 4,3 kg dřeva. Nevkládejte další dávku paliva do ohniště dříve, než dohoří předchozí dávka!

Ale pozor: v případě akumulačních kamen se interval přikládání prodlužuje. Interval dávkování je v tomto případě určen výrobcem.

I při omítaných a kachlových pecích musí dávku dřeva a interval přikládání stanovit kamnářský mistr. Interval přikládání může být každých 8 až 24 hodin. To znamená 1 až 3-krát denně, ne častěji – jinak vzniká riziko poškození kamen a komínu.


Nejběžnější interval přikládání je 12 hodin, tj. dvakrát denně (ráno a večer). Tento interval je vhodný také pro osoby, které musí přes den odejít do zaměstnání (přikládají před a po práci). Stanovená dávka dřeva se vloží správným způsobem do ohniště (hrubá polena dole, tenká nahoře), otevře se přívod vzduchu a zapálí se podle bodu 2. Dvířka se během hoření neotvírají – výjimkou jsou pouze taková dvířka, která zároveň přivádějí do ohniště vzduch na hoření.

Dvanáctihodinový interval přikládání neznamená, že dřevo hoří v ohništi po dobu 12 hodin. Oheň obvykle hoří přibližně 1,5 hodiny a po spálení je třeba zavřít přívod vzduchu. Krb pak sálá teplo po dobu 12 hodin. Pokud byste do pece přikládali nepřetržitě, může dojít k nezvratnému poškození (může popraskat vnitřní vyzdívka topeniště nebo se uvolnit vnitřní šamotové desky, prasknout kachle, popraskat plášť pece, mohou se znehodnotit kouřovody, smaltované kování, těsnění, spojovací materiál a podobně). Krb, který slouží jako hlavní zdroj vytápění, v průběhu topné sezóny nikdy nevychladne. Během přechodného období do něj lze přikládat jen jednou denně, během silných mrazů 2 až 3 krát denně.

4. JAK REGULOVAT PŘÍVOD VZDUCHU A ODVOD SPALIN

Správné nastavení přívodu vzduchu k ohni a odvodu spalin do komínu je klíčem k efektivnímu topení.

Před zapálením ohně v krbu otevřete spalinovou klapku a přívod vzduchu do ohniště (pokud má krb popelník, pootevřete dvířka od popelníku). V první fázi hoření nikdy neuzavírejte přívod vzduchu ani spalinovou klapku! Po zapálení nechte oheň dobře rozhořet, aby se ohřál komín – vytvoří se tak správný tah pro správné hoření a odvod spalin.

S naplno otevřenými přívody vzduchu nikdy netopte příliš dlouho, předejdete tak přetopení krbu. Jakmile dřevo dobře hoří, postupně přivírejte přívod vzduchu k ohništi. Plameny by měly být v tomto stádiu bledě žluté – pokud je plamen tmavě červený až purpurový, v procesu spalování chybí kyslík a pak musíte více otevřít klapku. Když zhasnou poslední plameny nad rozžářenými uhlíky (třetí fáze hoření), úplně uzavřete přívod spalovacího vzduchu a klapku komína a nechte dávku dohořet. Tím se snižují tepelné ztráty komínem a je umožněno krbu nebo peci maximálně sálat teplo do prostoru. Po spálení uhlíků by měl být vnitřní povrch ohniště bledý – začouzené ohniště indikuje špatné hoření (vlhké dřevo, nedostatek vzduchu při hoření, předčasně uzavřené klapky apod.).

 


Před přikládáním další dávky paliva do krbové vložky naplno otevřete spalinovou klapku a přívod primárního vzduchu do krbu. Pak na několik vteřin pootevřete dvířka a nechte krb chytit správný tah. Co nejrychleji přiložte a zavřete dvířka. Celý proces se pak opakuje: po přiložení otevřete přívod vzduchu a klapku komína na maximum, nechte dřevo dobře rozhořet a postupně pomalu zavírejte přívod vzduchu. Po vyhoření plamenů nad žhnoucími uhlíky zavřete spalinovou klapku a nechte dávku dohořet. U novějších typů krbů, pecí a kotlů musí být přívod a odvod vzduchu regulován podle pokynů výrobce (pokud není řízeno automaticky).
RUČNÍ OVLÁDÁNÍ PŘÍVODU VZDUCHU A SPALIN Z TOPENIŠTĚ V AKUMULAČNÍM KRBU (VLEVO) A V MODERNÍ AKUMULAČNÍ KRBOVÉ VLOŽCE (VPRAVO)

5. ÚDRŽBA

Každý systém vytápění vyžaduje pravidelnou kontrolu, údržbu a čištění. U moderních spotřebičů (krbové vložky, kotle) se vždy řiďte pokyny výrobce k provozu, v případě individuálních krbů postupujte podle doporučení stavitele.

V případě pecí a krbů zkontrolujte zejména stav obložení topeniště a utěsnění dveří a otvorů. Trhliny v šamotové obezdívce není nutné měnit okamžitě, pokud je jejich pozice v topeništi stabilní. Jakmile ale začnou vypadávat kousky šamotu, musíte je rychle změnit. Dle vyhlášky 34/2016Sb. musí majitel zajistit čištění kouřovodů a komínů nejméně 2x ročně, jde-li o sezónní provoz, u spotřebičů s celoročním provozem pak 3x ročně. Čištění a údržba je v kompetenci kominíka, případně revizního technika komínů. To znamená, že uživatel krbu nebo pece musí volat kominíka, nikoliv opak. V minulosti kominíci obcházeli své regiony, ale nyní je situace upravena jinak.


 Je důležité vědět, že v případě pojistné události vyžaduje pojišťovna potvrzení o pravidelné údržbě krbu, pece nebo kotle. Pokud ji uživatel nemůže předložit, pojistná společnost nevyplatí pojistnou smlouvu.

Zajistěte pravidelné vynášení popelu z popelníku nebo topeniště. To je zvláště důležité v případě krbů, kde plný popel blokuje dodávku dostatečného množství spodního vzduchu k ohništi. Kachlové krby se v dnešní době zpravidla staví bezroštové, dno ohniště je osazeno hlouběji, což umožňuje nechat v ohništi větší množství popelu. Tato vrstva popelu je u takovéhoto topidla žádoucí, protože zvyšuje teplotu v topeništi a umožňuje dodatečné spálení nevyhořelých zbytků paliva. Objem zbytkového popela ve dřevě je asi 2%, což znamená, že po spálení 100 kg dřeva v bezroštovém topeništi zůstává přibližně 2 kg popela.

Měření emisí dle zákona č. 86/2002 Sb. v platném znění

Technická poradenství v oboru